BEROUN
Kamarádi, přátelé, členové genčíčku.
Náš generální ředitel genčíčku a předseda v jedné osobě dostal k narozeninám poukaz výuky jízdy na enduru v terénu. Dárek to je vskutku krásný a hodnotný, jen trochu vzdálený. Vzdálený ve smyslu Ženklava - Beroun - Ženklava, což je cca 800 km. A aby náš kamarád nejel sám, využili jsem s Márou příležitost se pořádně projet. Problém ovšem byla moje Zuzanka, která by takovou cestu jela dvojnásobnou dobu, a tak si Karel půjčil od Hynka Transalpa a já jsem jel na předsednické Africe.
Vyjeli jsme ve středu 1. 7. v brzkých ranních hodinách směr Prostějov po dálnici (naštěstí to byl jediný nezáživný úsek cesty). Za Prostějovem jsme se vydali po krásných okreskách, kde jsme si to začali konečně užívat.
Zastávka na oběd.
A taky hodně zastávek na tankování.
Asi bych si zvykl na takovou motorku, je to úplně jiná jízda!
A navíc mi to na ní fakt sluší.
Po 400 kilometrech konečně v Berouně v hotelu. Tak rychle umýt a hurá na večeři a pivo.
Chtěli jsme se přihlásit na večerní brigádu do místní restaurace, ale zatím jsme jen kontrolovali terén.
A taky jsme museli porovnat náš Ženklavský pivovar s tím jejich. To se fakt nedá srovnat!
I když to uvnitř vypadalo moc pěkně.
Po dlouhé noci (bylo strašné vedro a některým místní pivo trochu propláchlo střeva) jsme se vydali na místo srazu enduro jezdců v nedalekých Koněprusech. Nádherné místo s krásným výhledem na Beroun. Sešlo se tady celkem dost lidí z celé republiky, aby se naučili něco nového v ovládání stroje.
A už začíná výcvik. Předsedovi to jde, dokonce byl pochválen. Jen ty boty, jen ty boty... 
Mohli jsme se s Márou s nimi ještě trochu projet do zatopeného lomu, takže jsme si taky trošku vyzkoušeli terén, ale pak už jsme je opustili a jeli svojí cestou.
KU...VA TO JE AMERIKA!!! 
Zpáteční cesta už tak příjemná nebyla, protože už bylo hodně hodin a začalo pršet. Spěchali jsme proto po dálnici do Jihlavy, kde jsme počkali na Karla a pak společně pokračovali domů.
Ještě jsme měli jednu nedobrovolnou zastávku kousek za Bystřicí, když se mi do cesty postavila svodidla a poté asfalt. No nebylo to nic příjemného hlavně proto, že jsem jel na vypůjčené motorce. Naštěstí byla pojízdná a kluci s Ondrou-Slunečníkem jí dopravili domů. Já jsem byl dopraven mojí ženou...
Ano, pohotovost chirurgie, RTG a následná operace pažní kosti. No je to pro každého, hahaha.
Ještě štěstí, že mi moc nezničili kérku. Doktor dodržel slovo a dal si na šití záležet... 
Co dodat? Asi mám letošní sezónu ukončenou, ale uvidíme. Každopádně výlet to byl krásný. Karel si výuku užil a celá vyjížďka byla úžasná. (Jen mě mrzí, že jsem nedojel celých 800 km, teď mi bude těch posledních 35 chybět!) Štve mě, že jsem nadělal některým starosti, ale zase jsem poznal, že hodně lidem na mě záleží a to je milé. Děkuji těm nahoře, že to nedopadlo hůř. Ale co, motorkáři se dělí jen na dvě skupiny: ti co spadli a ti, které to teprve čeká. Hahaha! Tak Vám přeji ať "dopadnete" lépe než já.
Takže kamarádi KOLAMA DOLŮ!
ŽENKLAVACZKU ZDAR!
Raďas mřg
